Ve dnech 14. – 18. 5. 2018 jsem měl možnost využít vzdělávací nabídky pro vysokoškolské pracovníky – týdenního jazykového kurzu v Dublinu v rámci Erasmus programu. Součástí kurzu byla možnost být ubytován v hostitelské rodině, kam jsem dorazil po svém příletu. Domácí byla starší paní, která mluvila velmi rychle s přísným irským přízvukem. Po třech dnech opadala nervozita, jazyk se zlepšoval, a to nejen díky kurzu, ale zejména okolním událostmi, kterých nebylo rozhodně málo.
První den ve škole byl příjemný. Po rozřazení do tříd dle úrovní jsem byl přijat do třídy s mladými lidmi, kteří již byli na studijním pobytu asi 3 měsíce. Na týden jsem se k nim připojil. Spolužáci byli moc milí a většina z nich byla Brazílie, dvě dámy z Jižní Koreje a Japonska a dva kolegové z Itálie.
Výuka byla koncipovaná na jedno téma (např. přací věty) a dané téma se probíralo celý týden, v pátek byl pak test, pomocí kterého se kontrolovala úroveň rozvoje každého žáka. Výuka začínala vždy v 9 hodin. Byl kladen důraz na dochvilnost. První přestávka byla v 10.30 a byla 20 minut. Následovalo dalších 90 minut a přestávka na oběd. Část žáků pak mělo odpolední výuku nebo odpolední aktivity (např. hráli jsme město-jméno-zvíře-věc v angličtině, zúčastnil jsem se workshopu Jak psát životopisy nebo byla možnost si jít zahrát se spolužáky fotbal).
Celkově byla výuka velmi dobře organizovaná. Všichni věděli, že pokud přijdou o 15 minut později do výuky a předem se neomluví, nebudou na výuku vpuštěni, aby nerušili a možnost připojit se, byla až o další přestávce. O přestávce jsme nesměli mluvit na učitele – museli jsme mu dopřát pauzu, to bylo velké pravidlo. Pokud jsme měli dotazy, řešily se během vyučování. Náš učitel byl skvělý. Často nám zpíval a spojoval informace z jazyka s moderními trendy. Osobně mě fascinoval pochvalou. Každý den před koncem výuky, dokázal na každého najít pochvalu. Zajímavým způsobem dokázal také pracovat s chybou – několikrát nám vždy prezentoval, jak je chyba důležitá pro rozvoj a dost často to prezentoval velmi vtipně na osobním příkladu. Každý den jsme měli úkoly, jejichž intenzita se stupňovala. Ve výuce byl zákaz používat telefony a překladače nebo slovníky. O přestávkách byl zákaz mluvit v rodném jazyce. Na pravidla se velmi dbalo.
Z hlediska okolních událostí byla zajímavá zkušenost hned v úterý ráno, kdy jsem zjistil na vlakové stanici, že se stala nehoda a vlaky, kterými jsem cestoval do centra Dublinu z periferie, celé dopoledne nepojedou. Na autobusové zastávce byly velké fronty a autobusy prvních 30 minut pouze projížděly. Zajímavé bylo, jak byli všichni na zastávce v klidu, i přesto že přeplněný autobus pouze projížděl kolem. Po rozhovoru s jedním cestujících na zastávce jsem zjistil, že to je normální. Pokud je autobus přetížený, na zastávce zkrátka nezastavuje a jede do nejbližší stanice výstupu a tam podle počtu vystoupených – může opět požadovaný počet nastoupit.
Tři odpoledne jsme měli čas i na výlety – já jsem se vydal na pláže Malahide, dále do zátoky s velkým přístavem v Howth. Na pobřeží v květnu velmi foukalo, ale bylo slunečno. Samozřejmě jsem také navštívil menší hradní pevnosti, kterými je Irsko proslulé. Z ochutnávky místních jídel jsem zkusil fish and chips, soda bred, místní pivo a sladkosti. Největší dojem na mne udělala však káva. Ta byla na každém rohu ve velké kvalitě, navíc když měl zákazník svůj vlastní hrneček, dostal slevu, aby byl motivován k šetrné ekologii prostředí.
Irsko na mne působilo klidně (za celý týden jsem snad neslyšel troubit nikoho v autě), cyklisticky a velmi moderně (ekologicky). Přístup ve škole byl velmi příkladný – škola mě moc bavila. Z hlediska domácí hostitelky jsem měl štěstí – spousta jídla a mluvili jsme, jen pokud jsem chtěl sám. Stáž v Irsku mohu vřele doporučit.
