POZDRAV STUDENTKY KAROLÍNY STEJSKALOVÉ ZE ŠPANĚLSKÉHO VIGA
Po úvodním týdnu, kdy jsem zoufale hledala bydlení a pokoušela se kontaktovat Jacinta Oyu, jsem se usadila a vše se začalo srovnávat. Dnes už je to téměř na den tři týdny, co jsem tady, ale přijde mi to jako chvilka.
Proti původnímu očekávání je jedna velká změna. Sice jsem byla vyslána na katedru ošetřovatelství, která má sídlo v Meixoeiro hospital, ale Španělé mi vyšli hodně vstříc a zařídili mi záchranářskou praxi. Chodím tedy do Hospital Álvaro Cunqueiro (nemocnice stará dva roky!! -> odpovídající vybavení a interiéry), kde budu nejspíš celé dva měsíce na urgentním příjmu (ještě se snažím je přemluvit, aby mi domluvili stáž na záchrance). Jsem maximálně spokojená. Jak s přístupem kolegů, tak s přístupem školy. V rámci praxí mě pouštějí úplně ke všemu, dokonce jsem měla možnost si vyzkoušet intubaci (na těle zemřelého) a pod dohledem arteriální punkci. Kromě toho vše standardně jako u nás.
Každý den jsem přidělena k někomu, kdo mluví anglicky/německy. Naštěstí se v každé směně někdo najde...ale bývá to tak jeden z cca dvaceti lidí (sester), kteří jsou přítomni. Všichni se ale moc snaží, uvedla jsem do módy google překladač a vždycky jsem se setkala s velkou chutí pomoct a porozumět.
Ani ve všedním životě tu člověk s angličtinou moc nepochodí. Proto se snažím co nejrychleji pochytit základy španělštiny. Už dokážu říct, že jdu odebírat krev, požádat pacienta, aby zatnul pěst a podobné. Ale je to těžké, každý den se vracím z praxe s bolavou hlavou :-)
Zdravotnictví je tu na velmi podobné úrovni. Kompetence sester na urgentním příjmu jsou víceméně totožné s ČR, navíc mohou cévkovat muže i děti.
Pracuje se tady na tři směny. Já mám domluveno, že chodím každé ráno od 8 do 14 hod. Údajně jsou to nejklidnější hodiny. Bohatě mi to stačí, i tak je to náročné.
V příloze posílám pár fotografií:
Obrázky nemocnice Hospital Álvaro Cunqueiro a blízkého okolí.
Zdejší festival "O Marisquiňo" (skateboard, breakdance, urban biking,...) - jsou tu na pořadatelství této události opravdu hrdí.
Simulační učebny. Jsou dvě, jedna specializovaná na dospělého pacienta, druha na rodičku a novorozence. Figuríny jsou plně automatizované a ovládané ze "sesterny" učitelem.
Pán na fotce je Jacinto Oya - člověk, který celou dobu komunikoval s naši školou a zařizoval můj Erasmus ze španělské strany.
